09.06.2019, Adam Pavlíček

Mám tady známé a kamarády, těším se na kulisu, říká o návratu Suchánek

Ve dvou předchozích sezonách brázdil extraligová kluziště. V nejvyšší hokejové tuzemské soutěži nastoupil do 85 zápasů a nyní bude chtít přenést získané zkušenosti na jih Čech. Navrátilec Jakub Suchánek v rozhovoru mluví o extraligovém angažmá, individuální letní přípravě nebo třeba o změnách formátu soutěže pro příští ročník Chance ligy.

Před dvěma lety jste z Motoru odešel do extraligy. Jaká byla vaše první zkušenost se soutěží?
Neměl jsem z té soutěže strach, ale měl jsem vůči ní respekt. Vždycky jsem si ji chtěl zkusit a Jihlava mi dala šanci, abych si ten můj sen mohl splnit.

Bylo těžké se extralize napoprvé přizpůsobit?
Je jiná. Stejně jako se hráč adaptuje na rychlejší tempo a kvalitnější soutěž, tak to platí i směrem naopak. Co se ale týče přechodu z první ligy do extraligy, myslím, že během čtyř pěti utkání už to bylo dobré. Samozřejmě byly lepší i horší zápasy, tak je to vždy.

Po sestupové sezoně v Jihlavě o vás projevil zájem extraligový Litvínov…
Po té neúspěšné sezoně jsme byli domluveni s panem Ščerbanem na variantě, že bych v Jihlavě zůstal a celé to směřovalo k opětovnému postupu nahoru. Bavili jsme se o tom, že by mi pomohlo, kdybych měl možnost hrát nějaké zápasy v extralize, a byl tak lépe připraven na zápasy v play off a případně v baráži. Vidina nejvyšší soutěže tam tedy byla. Zájem projevilo více klubů, volba nakonec padla na Litvínov. Vyvrbilo se to tak, že jsem tam byl tři měsíce a zájem byl dlouhodobější. Je to něco, co si člověk nenaplánuje, je to otázka formy a současné situace na hráčském trhu.

Lišilo se v něčem působení v Jihlavě a Litvínově?
Co se zázemí a přístupu týče, bylo to hodně podobné. Litvínov i Jihlava jsou víceméně rodinné kluby. Je to tam v podstatě o lidech, který pro ten klub žijí a dýchají. Žádné diametrální rozdíly mezi těmito působišti nebyly.

Bylo něco, co vám předchozí dva roky z Budějovic chybělo?
Už jsem se sem těšil. Nějakou dobu jsem tu byl, mám tady kamarády, známé. Hlavně na co se sem může člověk těšit? Fantastická divácká kulisa. Hlavně pro mě je to další výzva a nový impulz, asi tedy jako u většiny hráčů.

V jednom z rozhovorů jste říkal, že vám extraliga otevřela spoustu možností, ale také jste skoro nebyl s rodinou. Bude v tomhle ohledu Chance liga takový příjemný kompromis?
Už je to něco jiného než před deseti dvanácti lety. Člověk smýšlí a uvažuje trochu jinak. Priority a kritéria výběru toho, kudy by se chtěl člověk ubírat dál, byly už malinko jiné než před lety. Už jsem taky trochu koukal na své pohodlí a komfort. Jsem Jihočech, takže budu doma. Především budu trávit více času s rodinou, což se v minulé sezoně bohužel nedařilo. Takže už jen z tohohle pohledu je to pro mě pozitivní přínos.

Letos se na sezonu hráči připravují individuálně. Zažil jste to někdy a vyhovuje vám to?
Zažil jsem to za dob svého zahraničního působení ve Francii. Bylo to tam postavené tak, že se všichni kluci sjížděli až na sezonu, respektive na přípravné období, na led. Pravda je taková, že individuální příprava má obrovské plus v tom, že hráč si ji může ušít sobě na míru. Každý má jiné přednosti a vyhovuje mu jiný styl trénování. Já si to v zásadě kombinuji podle sebe. Nejsem fanoušek cyklistiky, namísto toho se raději půjdu proběhnout. Taky nejsem úplným zastáncem silové přípravy, kdy hráč stráví dva měsíce dennodenně zavřený v posilovně. Hráč si to nastavuje podle sebe a podle aktuální chuti. Jestli trénuje ráno, nebo večer, to už je na něm, což je další výhoda. Na druhou stranu, hráč musí přijít nachystaný. Když nebudeš připravený, nebudeš hrát. Nikdo za tebou nebude stát a říkat ti, jestli si dáváš dost těžkou váhu nebo jestli děláš správný počet opakování. A jestli v tomhle někdo něco zanedbává, jde sám proti sobě.

Přesto, je pro vás těžší se k přípravě přinutit?
Jsou dny, kdy se člověku chce víc, a kdy zase o něco méně. Je to ale součást přípravy, součást práce, která mě živí. Myslím, že to takhle bere většina hráčů. Někteří z nich se na to těší více, někteří méně. Mám vyzkoušené některé své věci. Dopoledne si dělám, co potřebuju, a odpoledne chodím v Táboře s áčkem, které trénuje Arpád Györi. Mě třeba hrozně baví kolektivní sporty a člověk, co dělá individuální přípravu, si ten fotbálek nebo basket nezahraje. Člověk si v tomhle najde svůj balanc.

Čekáte o něco náročnější přístup od Václava Prospala?
Nikdy jsem pod ním nehrál ani netrénoval, takže nevím. Každý člověk, pokud chce být úspěšný, by minimálně na sebe náročnější být měl. A náročnější to asi bude. Na druhou stranu nikdo nečeká, že se úspěch dostaví sám.

Pro příští sezonu se mění formát ligy. Bude postupovat její celkový vítěz, naopak ubyde baráž. Zamlouvá se vám tato změna?
Za mě je upuštění od baráže krok správným směrem. Měl jsem možnosti ji zažít seshora i zespoda. Pro prvoligové týmy, které chtějí nahoru, je to strašně náročné po fyzické stránce. Pro tým, který jde do baráže z extraligy, je to zase o něco těžší po stránce psychické. Já jsem si třeba minulý rok v téhle soutěži do nějakého sedmého kola vůbec nepřipouštěl, že by to nemělo dopadnout, a najednou za týden je to všechno jinak. Přeci jenom pro ty prvoligové celky je to výhoda. Soustředíš se sám na sebe a víš, že pokud chceš být o soutěž výše, musíš být nejlepší. V Jihlavě jsme neměli zase tak špatnou sezonu, co se týče základní části, a najednou ti to uteče o bod. Týmy seshora to budou asi rozporovat, ale za mě teď bude rozhodovat sportovní hledisko obecně.

Jakub Suchánek v uplynulé sezoně