01.06.2013, Jakub Musil

V bráně toho mám za celý rok dost, říká Kovář a jde se odreagovat do útoku

Č e s k é   B u d ě j o v i c e - Už čtvrtý rok po sobě můžete po sezoně vidět Jakuba Kováře v nezvyklé pozici. Brankářskou výstroj a brusle odkládá do kouta, nazuje tenisky, obleče chrániče a s hokejkou v ruce brázdí hokejbalová hřiště. Chytání má podle svých rok za celý rok dost, a svou pozici v útoku si tak náležitě užívá.

Foto: Týdeník Písecké postřehy

Někteří hráči jsou rádi, když si mohou od neustálé dřiny a „týrání“ svého těla po sezoně alespoň na chvíli odpočinout, jiní to bez sportu a zápalu do hry zkrátka nevydrží. Jakub Kovář bezesporu patří do té druhé skupiny. Po vyčerpávající sezoně, kterou si navíc prodloužil i reprezentačními povinnostmi, si jen na okamžik odpočinul a už ho zase svrběly ruce. Kamarádi z hokejbalového klubu HC ŠD Písek jej tedy ani nemuseli dlouho přemlouvat, aby se s nimi pokusil vybojovat už pátý titul z Krajské hokejbalové ligy v řadě. Kdo by však čekal, že si Kovář vezme svou standardní výzbroj a zamkne prostor mezi třemi tyčemi, mýlil by se. „Za ten rok toho mám v bráně opravdu dost a hlavně mě to tu v útoku baví mnohem víc. Vždycky mě to nějak táhlo dopředu,“ objasňuje proč se mu po sezoně nechce do brankářské výstroje. Bylo vidět, že si hru v poli náležitě užíval, což potvrzují jeho slova: „V útoku se mi to líbí hlavně proto, že mě baví být u gólů a baví mě se snažit nějaký gól dát“. Zároveň ale jedním dechem dodává, proč miluje brankářské řemeslo: „V bráně je zase pro mě ten nejúžasnější pocit, když na mně leží ta tíha zodpovědnosti. Takový ten psychický tlak, který když se člověk naučí zvládat, tak z toho dokáže hodně těžit a tím pádem si to i užívá.“

Foto: Pavel Koklar

Tíhu zodpovědnosti tak nyní Kovář přenechal Davidu Gábovi. Dalšímu nadějnému hokejovému brankáři, který taktéž neváhá pomoci svému rodnému městu i v tomto kolektivním sportu. Ani jemu, ani druhému píseckému brankáři, Karlu Bučkovi, však do chytání nemluví. „Vím jaké to je a osobně nemám moc rád, když mi někdo chce radit, protože si myslím, že sám dobře vím, co mám dělat a stejně tak si myslím, že to ví i kluci.“ Jako brankář však také dobře ví, kde mají jeho kolegové největší slabiny a jaké střely se obtížně chytají, „toho se dá využít, ale když se hraje zápas s těžkým soupeřem, tak toho místa na hřišti moc není, takže je člověk rád, že se k té střele vůbec dostane a není moc času přemýšlet, kam to poslat.“ A času opravdu nebylo nazbyt. Písek v semifinále narazil na vynikající českobudějovický tým TJ Stars Suché Vrbné, kterému po velice vyrovnaných semifinálových bitvách nakonec podlehl 3:2 na zápasy a nejvyšší hokejbalová liga na jihu Čech tak po čtyřech letech pozná jiného vítěze než Písek.

Foto: Týdeník Písecké postřehy

Jakub Kovář si je vědom, že hokejbal není jen skvělou kratochvílí, ale také výborným prostředkem k udržení fyzické kondice. „Kdo hokejbal hraje, tak ví, že je to pěkná honička, ale přesně tohle potřebuju v přípravě na hokej. Samozřejmě by asi nebylo dobré lítat po tom betonu každý den, protože by to asi tělo dost zničilo, ale myslím, že párkrát do týdne je to na fyzičku výborná příprava,“ uvědomuje si Kovář a srovnává fyzickou náročnost hokeje a hokejbalu: „Především jsou tam zatíženy úplně jiné části těla. Největší rozdíl je v tom běhání, což je samozřejmě zcela jiný pohyb než bruslení, a člověk se při tom víc zadýchá. Zvlášť když svítí a hraje se ve vedru, tak je to opravdu náročné a člověk toho má dost.“ Celkově ale nedá na hokejbal dopustit a přiznává, že je to jeden z jeho nejoblíbenějších sportů: „Hokejbal se mi vždy hrozně líbil. Myslím, že je to úžasný sport a, i když bohužel netáhne tolik lidí, každý, kdo ho hraje, ho hraje především pro zábavu a člověk se při něm vždy nabije takovou pozitivní, úžasnou energií. Navíc je v kolektivu, což je také úžasná věc oproti jiným sportům. Já si opravdu půjdu raději zahrát tohle se skupinou kluků, než jít hrát tenis ve dvou lidech.“

Do týmu se snažil nalákat i svého bratra, který zářil v mistrovské Plzni: „Zkoušeli jsme to, ale za prvé to má přece jen trošku z ruky a za druhé je přeci jen asi trošku opatrnější než já. Já jsem v tomhle trošku větší blázen a vždycky jsem tyhle výzvy přijímal, kdežto on je trošku opatrnější.“ Tím narážel na hrozbu možného zranění, které se všichni profesionální sportovci samozřejmě snaží vyhnout. „Pochopitelně se bojím, ale tak nějak věřím, že když se k protihráčům budu chovat slušně, tak oni mi to budou oplácet stejnou měrou. Samozřejmě se může stát, že mě tam nějakej blázen sroluje na mantinel, ale na druhou stranu, když bych nehrál, tak bych se jel třeba někam projet autem, může mě někdo sestřelit na silnici a dopadnu ještě hůř. Takže opatrnost samozřejmě, ale když má něco přijít, tak tomu člověk asi stejně nezabrání. Nikdy jsem neriskoval to, že bych hrál během sezony, vždy to bylo až po sezoně. Naštěstí se mi nikdy nic nestalo a vždy to byl dobrý doplněk přípravy,“ uzavírá jeden z nejlepších českých brankářů současnosti.

Foto: Týdeník Písecké postřehy

A jak teď vyplní volný čas, který mu zbývá před odletem do Ruska? „Teď dokončuji práci na baráku, který jsme si pořídili, tak snad mi pak zbude ještě čas na dovolenou. Někdy kolem 29. června bych chtěl v Budějovicích uspořádat rozlučkový turnaj s fanoušky v malé kopané, tak doufám, že se nám to podaří dát nějak dohromady, včas zveřejnit, a že lidé přijdou,“ přemítá Kovář nad svými plány a nezapomíná ani na svou další aktivitu, tentokráte u filmu: „Koncem června začínáme točit druhý díl filmu Babovřesky. Už jsem si pročítal scénář a naštěstí mě nečekají žádné dlouhé dialogy, takže se docela těším.“