Úvod utkání měli Jihočeši hodně aktivní, ale podařilo se jim pouze rozchytit Martina Štefla, který musel opět do branky, protože Dubův záskok v podobě Martina Altrichtera po dohodě klubů chytat nesměl. „To jsme vůbec nevnímali,“ ubezpečuje Vladimír Sičák. „Já osobně třeba toho gólmana, co proti nám chytal, vůbec neznám.“

V úvodním dějství branka nepadla. Jako šafránu bylo i šancí. „Odehráli jsem první třetinu dobře, ale nepodařilo se nám dát gól nebo si vypracovat souvislejší tlak,“ míní Sičák, jenž připomíná i tři oslabení mezi 4. a 11. minutou. Domácí dokonce ubránili i 46 vteřin dvojnásobné nevýhody.

Druhá část ukázala kvalitnější tvář hokeje. Do vedení šli hosté, ale minutu nato se chytli i Jihočeši a během pětatřiceti sekund otočili díky Kotrlovi se Šimánkem skóre ve svůj prospěch. „Ukázali jsme, že nám nechybí odolnost, když jsme rychle po inkasované brance Sparty dvakrát odpověděli,“ culí se českobudějovický obránce. I přesto na něm bylo znát, že jeho mužstvo prohrálo. Úsměvy byly občas spíše nucené. „Škoda, že jsem dostali hloupý gól na 2:2. Sparta čekala na naše chyby a to se jí vyplatilo,“ klopí zrak Sičák.

Kdyby HC MOUNTFIELD neprohospodařilo lehce nabytý náskok z úvodu druhé třetiny, mohl být Vladimír Sičák spolu s Tomášem Frolem hrdinou defenzívy domácích. Branku Kotrly i následný blafák Šimánka sledoval z bezprostřední blízkosti. „Abych řekl pravdu, tak ani nevím, jak se to seběhlo. Šli jsme jako beci do hry a najednou prostě útočníci dali dva góly,“ málem se rozesměje bek Jihočechů. „Splnili svoji práci,“ zvážní.

Po vyrovnání Sparty se hrálo dlouho nerozhodně. Až v 52. minutě přetlačil misky vah na stranu Pražanů nejlepší hráč Sparty Tomáš Netík. Vladimír Sičák byl u toho. „René Vydarený šel zpátky v útočném pásmu k modré čáře pro puk. Já jsem si najížděl na přihrávku k levému mantinelu a on se snažil dát puk na střed. Jenže Jirka Šimánek to tečoval a odrazilo se to k soupeři,“ popisuje klíčovým moment utkání jeho očitý svědek. „Sparťani si pak dali rychlou přihrávku a vlastně jeli po křídle do nájezdu,“ krčí rameny Sičák.

Jihočeši sice potom měli územní převahu i šance, ale gól už nedali. Damoklův meč v podobě první domácí prohry nad nimi visel jako přízrak. Nervozita? „To ani moc ne. V zápase se nad takovýmito věcmi nepřemýšlí, když je člověk na ledě. Dařilo se nám Spartu tlačit a tvořit si šance, ale bohužel se nám už nepovedlo vyrovnat,“ povzdechne si.

Výkon HC MOUNTFIELD v závěru postrádal chvílemi výbušnost. „Nejsme moc odpočinutí, ale vynahrazuje nám to dobrá pohoda v týmu a forma, takže nad únavou nepřemýšlíme,“ popírá tuto domněnku Sičák. „Spousta kluků, třeba Tomáš Kůrka, říkali, že ten puk jim vůbec neklouže, takže hra mohla vypadat pomaleji,“ připouští. „Pokud jde ale o mě, tak jsem na ledě neustále při dojíždění puků cítil sparťana na zádech. Z tohohle hlediska to rozhodně pomalý zápas nebyl. Oba týmy důsledně napadaly a nebylo na nic moc času.“

Extraliga má nabitý program a hned v úterý přijede do Budvar Arény Znojmo. „Prohra se Spartou nás spíš vyburcuje k lepšímu výkonu, než aby se na nás nějak podepsala. Příští zápas doma vyhrajeme,“ má jasno Vladimír Sičák.